?

Log in

ioannina
03 December 2016 @ 01:05 am
 
 
(Poněkud opožděně přeju)



všechno nejlepší k narozeninám,

Dede!




Ať ti psi (a draci) dál směle diktují svoje rozhovory.



 
 
 
ioannina
22 October 2016 @ 06:56 pm
 
 



Všechno nejlepší k narozeninám,

Arengo!




Posílám zázračnou kytičku pro štěstí.



 
 
 
ioannina
29 September 2016 @ 10:22 pm


Téma: Vůně divočiny




Báječná hračka


V novém domově vonělo tisíc různých věcí.

Vyhřátý kámen. Březová kůra sloupaná z kmenů. Popel zvlhlý ranní rosou. Tři druhy mechu, kterým plnili lůžka. Kožešiny na spaní, které Ulla pověsila přes zábradlí, aby nachytaly sluníčko. Ingridin rašící bylinkový záhon, o němž Bjørn pochyboval, že přežije zimu. Ovčí mléko. Sobí trus. Malé modré kytičky, o kterých nikdo nevěděl, jak se jmenují nebo k čemu jsou.

Tobold tvrdil, že nic z toho necítí. Že se ještě nezbavil zimní rýmy.

Ale jednoho dne vyskočil od oběda a zařval: „Fuj! Okamžitě s tím padej ven!“

Einarovo štěně si přitáhlo do síně losí střeva.



(Bjørkhallen, zhruba osmé století)





zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
29 September 2016 @ 10:10 pm


Téma: Jednoduchá složitost




Otázka překladu


Mistr divokých tvorů vstal ze svého křesla a uchopil ukazovátko.

„Vaším zvířecím pomocníkem je včela. Vrátí se z průzkumu, usedne vám na dlaň z tohoto směru,“ poklepal na připravený diagram, „provede dvě a třičtvrtě otočky doleva, třikrát zavrtí zadečkem, udělá esíčko, pětkrát pokývá hlavou a přitom pomalu máchá křídly, pak se zastaví, přešlápne, udělá pět a půl otočky doprava, olízne si přední nohu a uzavře sdělení dvěma na sebe kolmými esíčky. Skončí hlavou na této straně.“ Ukazovátko přestalo šíleně tančit a zabodlo se mezi prostředník a prsteník.

„Určete, kterým směrem a jak daleko leží vámi hledaný objekt.“



(Bjørkhallen, cirka 1550 – 1554)





zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
29 September 2016 @ 09:27 pm


Téma: Odpočívej v pokoji




Ten, který nedělal chyby


Randalf se opíral loktem o pult, jen lehce, aby to náhodou nevypadalo, že si Fridrichovu apatyku přivlastňuje. Pozoroval kolegu lékárníka, jak odvažuje potřebné množství herba absinthii. Ze štelářů vzadu cítil nezaměnitelné vibrace zlomených lektvarů a přemýšlel: má promluvit? Má přítele varovat? Nebude to hrubé? Fridrich je na rozdíl od něj nekouzelný, on ty vibrace nevnímá. Kontroluje látky jinak. Každý lékárník se přece dívá na stříbrnou nit, když dává lék z ruky. Lege artis. Každý.

Tak proč příteli nevěřit. Proč mu rušit klidné spaní.


Další hon na čarodějnice proběhl pod záminkou, že prodávají místo léků jedy.

Upálili oba. Fridricha i Randalfa.



(blíže neurčené město v Němcích, 1488-9)





Poznámka pod čarou: Toto je ten incident, na který upozorňuje mistryně z Heiligenkreuz na tomto sněmu.
Druhá poznámka pod čarou:Collapse )
zpět k seznamu příběhů
 
 
 
 
ioannina
29 September 2016 @ 08:58 pm


Téma: Náhodné srážky atomů




Krůčky ke zkáze


Prázdnota vřela.

Will jel jako šílený. Nechtěl to přiznat, ale ten cápek Gellingerů měl pravdu: nebylo nejchytřejší brát do Prázdnoty koně zvyklého na Zemi. Spolehlivá nebo ne, Frísa nedokázala zdejší temnou nicotu snést. Po pár mílích už uskakovala i před obyčejnými šepotálky tak divoce, až málem převrhla vůz. Will jí domlouval slovem i bičem; marně.

U Augberského uzlu se jí konečně povedlo prokopat do vytoužené Země.

Z nezabezpečeného průchodu vyletěly živé kameny. Trhaly nicotu Prázdnoty na kusy a samy v ní bezcílně zanikaly. Uzel se začínal hroutit.

Zjančená kobyla se dala na útěk.

Do gildovních stájí dorazila sama. Vozku nenašli.



(Mezisvětí a sídlo gildy, cca 1545)





Pro Martian, protože si určitě vzpomene, kdy a kde ten nápad vznikl.
zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
19 September 2016 @ 10:47 pm

Drabblík pro Dede.

Téma: A ticho se náhle roztříštilo




Hodina ticha


Poslední hodinu před svítáním svět mlčí. Bdí jen mniši, kněží a umírající.

Lisa nespala. Napůl seděla, hlavu a ramena zabořené do vysoko nastlaných polštářů, a vlny bolesti ji zalévaly jedna za druhou.

Když jí mistr Waters přinesl pohár s lékem a otec Brian cestovní šaty, nebránila se ani jednomu. Věděla, že přijdou. Věděla to dřív než oni sami.

Kněz ji podal mistru Watersovi do sedla.

Hned za městem vjeli do potoka. Koni odletovaly od kopyt vějíře vodní tříště a splétaly kolem nich katedrálu třpytivého ticha.

Bolest polevila. Lisa usnula.

Na druhý den ji kolem poledního vzbudil měsíce nevnímaný zpěv ptáků.



(neznámý hostinec poblíž Aylesbury, konec března 1561)





Poznámka pod čarou: já vím, že to bylo to zaťukání na čelo, ale Lisa to neví. Ona vnímala jako první tohle.
zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
19 September 2016 @ 10:30 pm

Drabblík pro Dede.

Téma: Je mi líto, ale někde v koutě svého srdce ji/ ho/ to stále miluju…




Konec hledání


Neměl nejmenší představu, jak to opatovi říct.

Strávili hledáním nového domova dlouhé roky. Jejich skupinka se ustálila na deseti členech: směšně málo proti slávě a mohutnosti Glastonbury, ale úžasně mnoho na podmínky, ve kterých teď byli nuceni živořit. A našli něco, co se v pevných glastonburských zdech najít ani nedalo, proč se prostě museli vypravit do pustiny: naučili se spoléhat jeden na druhého. Stala se z nich rodina.

Ale Hugh se nestal mnichem kvůli své víře. A tady v Bjørkhallenu...

Poklekl, vzal opata za ruce. Dopadly na ně jeho slzy.

„Otče, odpusťte, chtěl bych...“

Přikývnutí. Povzdech. „Žít jako mistr, viď.“



(Bjørkhallen, 1562)





Poznámka pod čarou:Collapse )
zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
06 August 2016 @ 05:44 pm
 
 



Všechno nejlepší k narozeninám,

Erendis!




Hádej, co z téhle skromné krásky dokázali vyšlechtit zahradníci.



 
 
 
ioannina
01 July 2016 @ 06:08 pm
Maluju hrad a přitom poslouchám tuny náležité hudby.
Tohle je samozřejmě profláklý kousek, ale ohromně se mi líbí zpracování.
Taky v tom slyšíte dva hlasy, jeden říká: "Kdes byl tak dlouho?" a druhý odpovídá: "Prostě mě zdrželi v hospodě, hrál jsem jim a pak hledal někoho, kdo mě dovede domů, co je na tom divného?" (O'Carolan byl slepý), a ten první zase: "Ale já ti udělala večeři a strčila ji do trouby a teď už je úplně vysušená, to nemůžeš přijít včas, když ti uvařím?"
:-D



A tak jsem se zanořila do hlubin a vyhrabala noty a flétnu a momentálně zamořuju svoje okolí cvičením.
(Hlubiny tvrdí, že ta hádka s paní domácí byla o něčem jiném, než tam slyším já, ale nevadí, stejně pro mě ta písnička začíná slovy Listen, where have you been, I was waiting for you all the night.)
 
Tags:
 
 
 
ioannina
10 May 2016 @ 01:52 am
Povídka vznikla pro jednu z triumvirátích Bleskovek, zadané téma bylo P.S.: Naučil jsem se nové slovo.

Nejlíp funguje asi pohromadě s povídkou Léčitel.




Dopisy ze dna truhlice


Gdaňsk, Popeleční středa, L. P. 1547

Otče Sebastiane,


píšu Vám, protože vím, že jste se o mě bál.

Mistři říkají, že Vám ten dopis nesmím odeslat.

Ale napsat ho přece můžu, ne?

Nemusíte o mě mít strach. Jsem naživu a u svých. Už je mi dobře, aspoň většinou.


S úctou Váš

Anzelm Janecius


P. S.: Naučil jsem se od léčitelů nové slovo. Vy ho asi znáte. Teufel. Je to německy.

P. P. S.: Myslím, že po našem by se to mělo říkat inkvizitor.





další dva dopisy jsou schované tuCollapse )
zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
02 May 2016 @ 04:01 am
V eseji o životních cyklech zmiňuju dvě součásti energetického těla a průběžně se objevují odkazy na součást třetí, klíčovou. Jsou to magické jádro, obal a pečeť.

Magické jádro je silný svazek probíhající tělem zhruba podél páteře; skrze jádro člověk vnímá magickou energii. Na tloušťce svazku záleží, kolik energie bude sám schopen maximálně naráz použít.
Nekouzelný člověk může mít magické jádro, v tom případě bude senzibil.

Magický obal je energetický obal, který vypadá zhruba jako vajíčko, začíná pod nohama člověka, je široký zhruba na šířku rozpažených paží a končí nad hlavou asi v místech, kam si člověk dosáhne pokrčenou rukou. Může v případě potřeby nabývat různých tvarů, smršťovat se nebo jej speciálně cvičení lidé mohou rozšiřovat a zahalovat do něj další lidi nebo zvířata. (Známá je v léčitelství tzv. terapie obalem.) Obal chrání člověka před většinou běžných negativních vlivů, především před zpětnými rázy člověkovy vlastní magie, a udržuje tělo zdravé. Má u každého člověka specifické zabarvení, tvar a kresbu.
Nekouzelný člověk, který má magický obal, bude výjimečně zdravý a dlouhověký. Nedožije se plných kouzelných let, ale stovka mu nebude dělat problém.
V případě násilného rozbití magické pečeti nebo jiné podobně závažné rány se obal může začít loupat, přinejhorším může skončit až jako loužička pod nohama člověka. (Nebo taky ne, záleží velmi na tvaru rány.) Magický obal lze zregenerovat, jedním ze způsobů, jak to udělat, je užívání lektvaru zvaného Doušek dlouhého života, který byl původně černý, ale bílým způsobem ho přeformuloval a formuli patentoval Severin Waters. Patent je vázaný. (Viz plánovanou esej Cykly studia, stať o třech úrovních patentů.)

Magická pečeť je uzlík, kterým se spojuje jádro s obalem. Má zcela individuální kresbu a tvar. Skrz magickou pečeť prochází (ven) energie, kterou čaroděj používá pro magickou práci. Pečeť se v průběhu života prokresluje; takže to, co člověk dělá nejčastěji, se pro něj stává nejsnazším. Děti posílají skrz pečeť nepříliš koordinovaný, ale mnohdy silný proud energie, zkušení čarodějové dokážou poslat přesně cílený tenký paprsek, který vykoná práci lépe a s menším úsilím (a zanechá po sobě méně reziduí). Pečeť se v klidovém stavu nachází těsně nad temenem hlavy.
Nekouzelní lidé pečeť nemají nebo ji mají nefunkční.
Pečeť je možné rozbít - typicky se tak děje při exorcismu nebo při průletu rychle rotujícího předmětu (kulka).
Zdravá, funkční pečeť má poměrně slušnou elasticitu a schopnost sebenápravy, ale jakmile je poraněná příliš, objevují se v ní trhlinky a po dalších ranách praská a tříští se. Pečeť s trhlinkami lze scelit nebo se může zajizvit. Zajizvená pečeť bude funkční, ale jizva bude působit nepravidelnosti při práci; čaroděj se ji musí naučit obcházet.

Obal, jádro ani pečeť nejsou pro většinu lidí viditelné. Existují speciální diagnostická kouzla, která je zviditelní, a také je velmi malý počet lidí se zvláštním nadáním, kteří vidí magické pečeti přímo. Tito lidé nemusí být nezbytně kouzelní, ale musí mít magické jádro (např. opat Whiting).

Jak je to s tou genetikou?Collapse )

zpět k seznamu listů z Knihy pečetí Tato teorie by nevznikla, nebýt dávné, předávné diskuse s Profesorem. Díky!
Taky děkuju Martian, zejména za upřesnění tvaru magického obalu a za diskusi o pohybech pečeti.
A konečně Arenze za zvídavé otázky ohledně genetických možností malého Ebby a za pobídku, abych si k tomu stvořila tabulku.

 
 
 
ioannina
01 May 2016 @ 08:15 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: A teď spát




Prozatímní kojná


Nahřála vodu. Položila malého Ebbu do vaničky, a aby při koupání neřval, nechala mu kolem hlavy poletovat barevné bubliny.

Zapudrovala ho pudrem mistrovy vlastní výroby.

Zamotala do čistého plátýnka kus střídky, povázala tím lahev. Vzala si mrňouse na klín. Nakrmila ho a nezapomněla nechat odříhnout, i když měla strašný strach, že mu pustí buď hlavičku, nebo zadek. Když mohla prcka konečně strčit do kolíbky, oddechla si.

Broukala mu ukolíbavku a poctivě houpala, dokud nezabral.

S Karen to pořád vypadalo zle, kletba se nevzdávala. Mistr se od ní zas vrátil vyčerpaný.

Usnul dřív, než si Lisa stihla za práci vyškemrat pohádku.



Vlčí jámy, dům Severina Waterse, červenec – srpen 1562




Poznámka pod čarou: Vypadá to, že máme odpověď na otázku, jestli Karen přežila porod.

Druhá poznámka pod čarou převážně o tom, proč je dítě v lepším stavu než matka:Collapse )

zpět k seznamu příběhůV Severinově domácnosti momentálně žije i jeho učedník, Louis Carmichael, takže tam Lisa s dítětem není sama. Myslím, že jsou spíš v Severinově domě než ve špitálu, protože hrad je stále ještě Thornvaldovo území.
V každém případě touhle dobou velmi intenzivně shánějí kojnou.
Ten dům bude za chvíli praskat ve švech.

 
 
 
ioannina
01 May 2016 @ 07:24 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Emancipace




Než přistoupíš k činům


Erik seděl na parapetu otevřeného okna a horoval: „Bratři! Nenechejme se svazovat těžkými okovy a kládami ze dřeva! Není snad smyslem naší existence, aby mohly myšlenky volně proudit? Jakým způsobem však máme svého cíle dosáhnout? Vždyť jsme sami sešněrováni v kožených kazajkách, odsouzeni k životu ve tmě a plesnivině, jen občas přerušené krátkým zábleskem spásného světla a závanem čerstvého vzduchu. Ach, jak brzy bývá otočen list a my upadáme zpět do známého žaláře, temného, nenáviděného... Zlomme hřbet našemu vězniteli, rozleťme se do světa, který jsme dosud směli jen zatuchle popisovat!“

„Pěkné,“ broukl Anzelm. „A teď mi ten herbář radši vrať.“



Bjørkhallen, knihovna, podzim 1555




zpět k seznamu příběhů
Poznámka pod čarou: Je docela pravděpodobné, že šlo o ctihodný herbář z tohoto drabblíku. Modernějšího Mattioliho totiž zničili tady.
 
 
 
ioannina
29 April 2016 @ 10:36 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa!




Práce čtenáře srdcí


Číst srdce člověka vždycky bolí.

Jakobova práce je stát za starším kolegou, mlčet a poslouchat. Slyšet nevyřčené.

Prověřují nové vozky.

Většina z nich jsou nestudovaní prosťáčci. Gildě to nevadí. Ke starosti o zvířata a náklad bůhvíjakou chytrost nepotřebujete.

Zato nutně musíte být z jednoho kusu.

Mezisvětí dovede člověka rozleptat.

„Proč?“ ptá se Jakobův kolega dalšího mládence a ten začne bájit o cizích zemích, o dálkách, o koření. Jakob mlčí a poslouchá a vnímá za mladíkovým horováním roztřepené konečky zničených vztahů, přeřezaná lana nesplněných povinností, chvat útěku. „Až na konec světa,“ zapřísahá se mladík –

– a Jakob smutně zavrtí hlavou.

Tohoto ne.



sídlo gildy, cca 1545





Poznámka pod čarou: Občas to vypadá, že v mém světě není místo pro nestudované lidi. Tak tady jasně vidíte, že je. Spousta čarodějů se nedopracuje dál než k aprobačním zkouškám. To jsou pak všichni ti farmáři, ovčáci, koňáci, zedníci, ševci a tak dál a tak dál - zkrátka lidi, kteří dělají normální práci mimo cechy (a občas k ní použijí magii).
A taky jsou to gildovní hlídači a vozkové. Ne všichni, samozřejmě, jsou i chytří vozkové. (Jakob taky nějakou dobu pracoval jako vozka, u gildy to tak je, člověk se musí vypracovat zespodu.)

zpět k seznamu příběhů
Pro Regi, která mi pomohla vymyslet, jak by měla vypadat Jakobova práce.
 
 
 
 
ioannina
29 April 2016 @ 07:15 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Laskavá invaze (pověst)




Věčná bitva


Za zimního slunovratu, kdy slunce jen tak blikne na obzoru a pak se nad hradem rozklene noc dlouhá dva dny, v čas, kdy jsou příšery z jiných světů nejsilnější a brány mezi světy nejslabší, se všichni bjørkhallenští a všichni jejich hosté shromáždí v refektáři, zapálí velký krb a zahájí hlídku. Oni uvnitř a Mistr Mandaly jediný venku. A aby nikdo neusnul, vyprávějí si příběhy.

V určitou chvíli se mistr hvězd nakloní k mistrovi paměti, ten vstane a řekne:

„Pojďte, už je čas.“

Projdou pak mlčky hradem až k oltáři Všech bohů. A tam mistr paměti vypráví poslední příběh celé noci.


~·~·~

„Uběhl rok světa a slunce, jiskra věčného ohně žhnoucí v ledové lebce, bylo unavené a nemělo už sílu vystoupat na oblohu. Kleslo tedy za svět a padalo dál a dál, do říše ledu, kam odcházejí mrtví. Bylo tak slaboučké, že nedokázalo ani ten led rozpustit, ani tu říši prozářit. Nořilo se do mrákot, kde mrzne dech a srdce se zastavují, padalo nejdříve mezi stíny lidí, pak zvířat a nakonec stromů.

A dole, mezi kořeny největšího ze stromů, už zcela chladné a vyhaslé, propadlo do říše ohně.

Tam se naplnilo čerstvým plamenem a s novou nadějí vystoupalo nad náš chladnoucí svět.“


~·~·~

„Pohleďte!“ zvolá v tu chvíli mistr hvězd.

A opravdu, nad jižním obzorem se z říše ohně právě vynořuje mladé slunce.

Tehdy se ke svým vrátí Mistr Mandaly a řekne: „Naše hlídka skončila.“

A unavení lidé jdou do svých příbytků, mnozí z nich klopýtají, rodiče nesou své děti, mladí podpírají starce.



Bjørkhallen, refektář a věž Nevěž, zimní slunovrat 1547





Poznámka pod čarou: Jde o dvouapůldrabblík (100, 100, 50), protože drabble mělo obsahovat jen tu pověst samotnou a mně přišlo líto informací o celém rituálu.
Vročení je v podstatě náhodné, je to první rok, kdy je v Bjørkhallenu Anzelm. Můžeme tedy identifikovat i Mistra Mandaly (Hjalmar Baldwyn) a mistra paměti (Hjalmarova dcera Gudrún); kdo byl tou dobou bjørkhallenský mistr hvězd, ještě nevím (ale nebude to Brigitta, i když má ten obor vystudovaný, protože Brigitta je v Bjørkhallenu odpovědná za lektvary).zpět k seznamu příběhů
Možná někomu přijde zvláštní, že rituál neřídí rektor. Je to tak, leda by rektor byl zároveň mistrem paměti nebo hvězd. Jde o pozůstatek vývojově nejstarší fáze, kdy Bjørkhallen řídili Zakladatelé.

 
 
 
ioannina
29 April 2016 @ 05:41 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Dnes to praskne




Trollsligr


Povedlo se jí to. Vlákala ho sem. Dospělý ze statku by sem nevkročil, dokonce i větší zvířata se tomuhle místu vyhýbají. Půda tu unese leda dítě a i to jen někde.

Padla bělavá tma, Danele vnímá jen rozmazané stíny stromů. K jednomu kmeni se přitiskla a je ticho, tichunko, aby ji ten zlý chlap nenašel. Slyší ho kousek odtud cákat a funět. Spadl do rašelinové pasti.

Začíná mrznout.

Chlap sebou mlátí jako vzteklý troll, pak řve cosi o bloudění v temnotě. Už ji tak proklel několikrát.

Je mrtvý, jen to ještě neví. Ráno led povolí a bažina ho vtáhne úplně.



bažiny u jezera Svanvatnet, zhruba severně od Bjørkhallenu, podzim 1548





Poznámka pod čarou: Sama nevím, co toho chlápka zabilo: jestli bažina, nebo mráz, nebo to šílené permanentní opakování jeho poslední kletby.
Pokud to poslední, tak umřel jako démon.

zpět k seznamu příběhů
 
 
 
ioannina
29 April 2016 @ 05:23 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Velké srdce, malý mozek




Náhodný host


Host se rýpal lžící v husté polévce. Odstrkoval ke kraji misky kusy mrkve a petržele, nabral kousek masa a vyplivl ho zpátky...

„Čím mě to chcete uctít, žrádlem pro psy?“

Danele s Alfem na sebe rychle mrkli. Oni měli polévku z losího srdce rádi. To přece dá rozum, že když takhle na podzim zabijete zvíře, tak nejdřív sníte vnitřnosti. Co má ten chlap v hlavě, že tohle neví? Může být rád, že je srdce dost velké, aby se dostalo na všechny.

„Neurážej hospodyni,“ uryl táta, „nebo tě nechám spát venku.“

Host mrštil miskou do krbu. „Mně zima nebude.“

Krb vybuchl.



Usedlost u jezera Svanvatnet, zhruba severně od Bjørkhallenu, podzim 1548





Poznámka pod čarou: V usedlosti žilo asi osm lidí: Danelina rodina a pomocníci. Je to samota, jak je tam obvyklé; nejbližší další lidské obydlí je asi půl dne cesty daleko.
Milý černý mág je v posledním stádiu ztráty lidskosti, kdyby byl v Dubogradu, touhle dobou by mu už někdo poskytl laskavost lidské smrti. Nacházíme se sice celkem blízko dnešních ruských hranic, ale Dubograd je pořád ještě dost daleko. Vůbec netuším, kdo ten chlap je a jak se tam dostal.
zpět k seznamu příběhůDanelin táta nemá moc jak poznat, že to je černý mág, oni to na nose napsané nemají. Leda by ho znal z cechovních sněmů - pokud tedy vůbec jsou ve stejném cechu, což není moc pravděpodobné.

 
 
 
ioannina
29 April 2016 @ 01:46 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Tanec stínů




Návrat z dlouhé temnoty


Ťukání hole na dlažbě refektáře. Ruka přejede po kožešině na prázdném místě u stolu. „Mistře Severine? Jsi to ty, že? Dovolíš?“

Neodpověděl. Ale pomohl jí překročit lavici.

Chvilka mlčení. Pak Danele nadhodí: „Mistryně Freya říkala, že bys uměl...“

„Ano. Jestli chceš.“

„Jak?“

„Zakalená čočka se musí vypíchnout. Když pak uvidíš aspoň světlo a stín, mám kapky, po kterých naroste nová. Bolelo by to a trvalo by to týdny.“

Danele cinkala lžičkou v misce. „Ale... mistře... to byla černá kletba...“

„I tak to půjde.“


Bodnutí skoro nevnímala.

Pak uviděla světlo.

Stín.

Mihotavý tanec mistrových prstů nad svojí tváří.

Potom přišly slzy.



Bjørkhallen, refektář, podzim 1562





Poznámka pod čarou: Severin málokdy vymýšlí věci na jedno použití. A před půl rokem řešil, jak by mohl rozehnat stařecký zákal u opata.
Do té doby znal jenom vypichování zakalené čočky. (Člověk pak vidí, ale nemůže zaostřovat.)
Freya, u které momentálně Severin studuje vyšší stupeň léčitelství, tu techniku taky zná, ale netroufla si s Danelinýma očima nic dělat, protože jí je zničil černý mág. Danele si není jistá, jestli chlap v té bažině zemřel - to ráno ho slyšela nedýchat, ale už neviděla. (Srovnejte drabblíky z té doby: první, druhý a třetí.)
zpět k seznamu příběhůSeverina tahle otázka netrápí. Ostatně ji ani nepoložil. Zato doufá, že kvůli tomu, co pro Danele kdysi udělal Erik, u Danele i po té spoustě let ještě nevyhasl reflex. (I když tomu tím termínem samozřejmě neříká.)
Mimochodem - Erik je momentálně nejpravděpodobněji na učení v Chansons.

 
 
 
ioannina
28 April 2016 @ 04:43 pm
Drabblík z akce DMD 2016.



Téma: Ham




Úkol pro budoucí mistryni paměti


Mistr Kamieński proseděl na obrubě Mandaly celé zimní odpoledne, pozoroval víření v jejích hlubinách a posílal pryč každého, kdo se ho odvážil vyrušit.

Když slunce zapadalo, přiletěl Červený drak a složil z kamenných smyček svého těla teplejší sedátko. Mistr si opatrně přesedl, nepřítomně drbal draka mezi ostny a dál mlčel.

Se setměním přišla mladá Hjalmarova dcera. Tiše si dřepla vedle dračího ocasu.

„Přivedl jsem do Bjørkhallenu zlo, Gudrún,“ řekl po chvíli mistr Kamieński.

Mlčela.

„Ale nenechám ho tu vládnout. Budeš si pamatovat, co teď udělám?“

Přikývla.

Mistr si stáhl pečetní prsten a podal ho na dlani drakovi.

Dračí čelisti zacvakly.



Bjørkhallen, Nádvoří Mandaly, konec zimy 1534




Rozsáhlá poznámka pod čarou převážně o designování a deponování mistrovských prstenů:Collapse )
zpět k seznamu příběhů